Autor: Neznámý

Já jednou v rose ranní
čekala na svítání
a vidím brouček bosý
topí se v kapce rosy

Tak já mu chladnokrevně
podala stéblo pevné
on po něm vylez ke mě
a pak mi řek

R:
Tak se mi zdá, tak se mi zdá
že ani smůla není tak zlá
že ruce klidné dovedou hřát
a oči tak vlídně se na mě smát

Já byla udivená
brouk přece mluvit nemá
on odešel z mé dlaně
a způsobně se klaněl

Pak otočil se zády
přived si kamarády
a za chvilku byl tady
celičký sbor

R:
Tak se nám zdá, tak se nám zdá
že ani smůla není tak zlá
že ruce klidné dovedou hřát
a oči tak vlídně se na nás smát